Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Safires
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat poradce
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.
∞ SVĚTLEM HVĚZDY ∞
Ohlédnutí za rokem 2017
Pozdrav v závěru roku 2018
Závěrem roku 2019
Konec roku 2020
Pozdravení na konci roku 2021
Rozloučení s rokem 2022
Koncem roku 2023

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Vědom sám sebe

 

Každý, kdo prochází svým vývojem, vlastním tempem a učením, jednoho dne dospěje k otázce Kdo jsem. Správná otázka přichází vždy v dobu, kdy známe i její odpověď. Známe ji, jen ji ještě musíme přijmout a zpracovat. Stačí jen správně uchopit, pak následuje pochopení…

Budeme-li mluvit o sebevědomí, které v dnešní době dostalo nádech něčeho samozřejmého a přitom lehce „špinavého“, něčeho, co je důležité, ale přitom snad nehodící se, je potřeba si vyjasnit pojmy. Tomuto slovu je dodáván význam pokroucený a nepřesný. Lidé vůbec mají tendence měnit významy důležitých slov, mění je ke svému užití a využití, tak jak se jim hodí, přestávají vnímat jejich skutečný význam a energii, často projdou bez povšimnutí, či se snad i na chvíli zastaví, ale pak rychle zapomenou a chvátají dál. Jak lehce zamění skromnost za neschopnost, odvahu za drzost, trpělivost za lenost nebo lhostejnost, či hrdost a sebevědomí za pýchu. Je to však jen iluze, která přidrží jedince na stejném místě a nedovolí mu jít dál, protože každý o své vlastní vůli si vybírá stranu i směr, kterým chce jít.

Co je to tedy sebevědomí z dnešního pohledu? Zdravé vs. přehnané, kde je hranice?

Skutečné Sebe-vědomí je vlastně vědomí své vlastní podstaty. Kdo jsem. Poznáte-li odpověď na tuto otázku, jste-li schopni se podívat na své vlastní Já a beze strachu ho skutečně přijmout, máte vyhráno. Vlastní vědomí - to je to, co jsme skutečně my, získává ho každý člověk, který si umí odpovědět na otázku své identity a sounáležitosti s Jednotou. Zatímco přehnané sebevědomí, resp. správně pojmenované spíše Nevědomí zaobalené do vlastní pýchy, může vypadat na první pohled ohromně a důležitě, i s ním se dá dosáhnout rádoby velkých úspěchů ostrými lokty, ale pouze dočasně a pouze v hmotné podobě. Protože stále tam máme tu pýchu - ano tu, která vždy značí pád. A je jedno, jak je člověk na své cestě daleko, jak dlouho šel správně a rovně, pohltí-li ho pýcha, opájí-li se svou vlastní nadutostí, mocí či dokonce věděním zneužitým ke své vlastní potřebě - přestane vnímat své skutečné Já, může jeho „zpátečka“ být rychlá a tvrdá. A naproti tomu ten, který se věčně válel "v prachu cest" a otálel s vykročením vpřed, může se zvednout a rovně jít, běžet, sprintovat… To je na každém z nás. Ostatně tohle je psáno při vstupní bráně sem na mé webové stránky, každý kdo jí procházel, mohl si všimnout drobného a špatně čitelného, přesto tak důležitého a pravdivého citátu, který osvětluje mnohé. Málokdo mu ovšem věnoval tolik pozornosti, aby z něj bral. To mne mrzí. Mrzí mne, jak lidé skutečně přestávají vnímat slova a jejich sílu, to co mají přímo před nosem, ač pravá podstata neleží na zlatém podnose - protože pokud se servíruje až příliš přímo, nikdy si pak skutečnou hloubku a učení nebereme a přecházíme letmým a povrchním pohledem. Jak tedy praví klasik: „Co je důležité, je očím neviditelné“. Proto - vnímejme svět kolem sebe, každého, kdo kolem nás prochází, protože si voláme, přitahujeme do života přesně ty lidi a situace, které potřebujeme, o které žádáme (ač povětšinou nevědomky), nikdy totiž nevíme, co důležitého nám procházející přinese. Může to být jak bolest, žal či utrpení, tak poznání, sdělení a souznění – to vše je nám učením, jak dobrým, tak zlým, záleží, kterou stranu si zvolíme, jak vnímáme.

Vnímejte, prosím, skutečně, protože Skutečně vidíme jen srdcem a kdo vidí srdcem, je si vědom ostatních i sám sebe.

 

 

 

 

 

/všem, kteří zvedli při čtení zrak a podívali se na vstupní bránu na stránkách, zastavili se, zamysleli a vnímali obsah sdělení, gratuluji :) a posílám krásný den/