Články, texty, myšlenky

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Jak správně vybrat poradce
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.
∞ SVĚTLEM HVĚZDY ∞
Ohlédnutí za rokem 2017
Pozdrav v závěru roku 2018
Závěrem roku 2019
Konec roku 2020
Pozdravení na konci roku 2021
Rozloučení s rokem 2022
Koncem roku 2023

Křižovatky

Někdy se může stát, že se na své cestě životem zastavíme. Úmyslně a vědomě. Stojíme a rozjímáme, kam se dát. Doprava, doleva, rovně? Vidíme možnosti /a vidíme je i tehdy, když o nich ještě nevíme/, životní křižovatky jsou nelehké a přesto potřebné. Tak kudy?!

Hledáme-li cestu, ještě jsme jí nedosáhli. Způsobů dosažení je nepřeberné množství, a přesto - když se jí dobereme, jsme si naprosto jisti jediným a stejným cílem. Kde se bere ta „drzost“ mluvit s takovou jistotou o něčem, co prý nemůžeme znát? Ale to není drzost, to je jen Vědomí bez pochybností. Když začneme pochybovat, začneme se topit v Nevědomí, strach nás donutí ohlížet se zpět, hledat své hmotné jistoty. Chceme ujištění, že za svůj risk /důvěru, víru…/ něco získáme, byť by to bylo jen záruka bezpečné cesty. Ale takové ujištění nám nikdo nedá /a pokud ano, není skutečné/. Hmotné jistoty naprosto ztrácí na ceně ve srovnání Jistoty pravé, jediné a tu lze získat jedině zbavením se strachu, odhozením veškerých hmotných jistot a skokem do prázdna. Pokud se bojíme skočit, pořád se budeme držet okraje a škrábat se nahoru, na pevnou zem, bojíme se padat a tak každý pád bolí. Ne, záruku nám nikdo nedá, co se s námi stane, kam půjdeme, kam dopadneme a zda to bude bolet. Přesto jednoho dne se budeme muset pustit (ať už jsou to jistoty hmotné – práce, majetky, rodina, postavení, moc, či nehmotné - víra, učení druhých, minulost, budoucnost…) a při svém pádu do neznáma, bez jistot v maximální možnosti všechno ztratit /naprosto všechno/ můžeme stanout na začátku (čehokoliv). Je naší volbou, kdy začneme. Kdy se rozhodneme ukončit jedno a začít druhé, jen absolutním odhodláním ztratit vše, můžeme vše získat.

Když něco (cokoliv) děláme, je třeba tak činit totálně a úplně. Naplno prožívat každý den, smát se a hledat krásu "obyčejných věcí" a prožitků, pracovat i odpočívat, vnímat své blízké i cizí, milovat, snít, toužit. A přijdou-li překážky (učení) do našeho života - necouvat, ale naopak se rozběhnout proti nim - běžet jim v ústrety a říct „Já se nebojím, takhle to beru, přijímám a platím“. Pak rozplyne se strach z neznáma, z nejistot, Strach ze strachu samotného a my, když se ocitneme na křižovatce života, můžeme svou volbou skočit a začít znovu. Je jen na nás, kdy se rozhodneme, aby se nám znovu začalo dařit, abychom pochopili své lekce a zkoušky, kdy opět zavoláme Štěstí do našeho života.

Nebojte se tedy, pokud vás zrovna „osud školí“ a dává vám tvrdé lekce a chce-li se vám říct, že život je „pěkná mrcha“ /bezpardónu:)/ a přijdete-li tím o některé své hmotné jistoty /např. dejme tomu vám vykradou dům, ztratíte práci, partner si odejde za hlasem svého srdce, zradí vás přítel, či se jen ztrapníte idealistickým žvaněním na netu:)/, nechte je za sebou. Peníze jsou jen peníze, budete je muset oželet i s vaším majetkem. Práci, ve které by beztak zmírala vaše duše, pusťte z hlavy a najděte lepší, která vás naplní a posune dál. Partnerům přejte štěstí (nepatří vám, nemůžete je vlastnit), nechtějí-li s vámi být, stejně jako přátelé – ti, kteří vás dokážou zradit vlastně nikdy přátelé nebyli a nějaké to společenské faux pas hoďte za hlavu. Je to jako spadnout na kolena, vstát, oprášit si je, zasmát se vlastní nešikovnosti (i hlouposti) a běžet dál. Ale tentokrát už běžíte bez zátěžové vesty a i z kotníků jste si zátěž sundali... Tentokrát už běžíte naplno. Kam? Kam jen chcete. Lehké to nebude, to nikdo netvrdí. Cesta do ráje vede skrz peklo, je tedy možné, že bude velmi nebezpečná a bolestná. Kdo ví… Záruku a jistotu vám nikdo nedá.

P.S. : Nezapomeňte se smát. Smích je lékem na mnohá trápení, zahání beznaděj, smutek i strach. Obejměte svým smíchem každého, kdo zrovna nemá sílu se smát a on, až bude sám jako kovářova kobyla, vám zase obejmutí vrátí, protože pochopí tohle učení života. Smích je nakažlivý, ale ne jako nemoc, nýbrž je elixírem věčnosti duše a má tu moc ukázat vám kouzlo svítání…