Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Safires
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat poradce
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.
∞ SVĚTLEM HVĚZDY ∞
Ohlédnutí za rokem 2017
Pozdrav v závěru roku 2018
Závěrem roku 2019
Konec roku 2020
Pozdravení na konci roku 2021
Rozloučení s rokem 2022
Koncem roku 2023

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Otázky a odpovědi

 

V průběhu pár posledních dnů, které se točí kolem mého data narození, kdy těším se z každého přání a oslav s přáteli (a tak svůj den natahuji z obvyklých 25h na 26 :) , bilancuji uplynulý rok - a tím pádem myslím i na vás. A chci vám opět dát víc než pouhé řádky nebo něco mezi nimi. Žádná velká slova, žádné velké moudrosti, ale radost, souznění a dárek…

Obdobnou bilanci jsem tvořila na konci minulého roku, kdy jsem si myslela, že posledním Díky a článkem plným energie uzavírám, co měla jsem předat /a proto jsem si dovolila ho tak „nahustit“ a přidat text, který bych jinak skryla – ale „když naposled, tak už"… :)/, ale ve své bláhovosti či tvrdohlavosti jsem se měla poučit, že i člověk stále v pohybu a věčně „na odchodu“ zůstává, ne protože musí, ale protože chce. A tak jsem pokaždé „naposled“, a čím dál otevřeněji, přidávala další a další. Nejinak je tomu i dnes. Já vím, já vím… Můžete namítnout, že některé texty jsou obtížné k porozumění, že jiné jsou jen „povrchově“ otevřené a chtějí více rozebrat, nebo že jsou to jen výkřiky do tmy - články bez souvislosti, básničky pro dětičky a naivní hloupé řečičky… Že některými si podřezávám větev a některé zas nejdou správně číst. Moderní doba nás učí „správné“ komunikaci a přivlastňuje si patent na to, jak efektivně a účinně předávat informace – žádné souvětí! :)) a probůh žádné závorky! :)) hlavně rychle, srozumitelně, aby příjemce vaší informace nemusel moc přemýšlet (?) a vy servírovali a servírovali…. noooo, takhle za mě ne-e. Nepodléhám „moderní době“, žádný poklad zadarmo /učení je pěkný ořech a tvrdý přísný učitel vám dá víc než měkký patolízal/, proto souvětí i těžké věty Ano - přemýšlet, jít do hloubky vědomí, až skutečně "na dřeň"…(co je snadné, dá nám jenom povrchově). A závorky? Miluji je :) Proto jsou mé texty psány tímhle způsobem a nejinak. Můžete v nich vidět, co chcete a potřebujete. Věřím, že zazní přesně tam, kde mají a i když zpočátku nejdou leckdy ihned pochopit, vy jejich řešení máte nadosah a znáte jej. Ba ne, nevěřím. Vím to...

Mí přátelé vědí, že když píšu vzkaz (tedy slova s vloženou energií) věnován přímo jim /stejně jako tento článek věnován vám/ a oni ho později (kdykoliv) čtou, poznám tu chvíli a při čtení oněch řádků jsem s nimi a „stojím jim za zády, ruku na rameni…“ Poznám, když na má slova myslí, když o nich mluví, když se o nich radí…:) Ale to nestačí. Nestačí se jen radit, je potřeba se ptát. Své odpovědi si nosíme sami v sobě, ale jen otázky nás umí správně nasměrovat. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Správná otázka přichází v době, kdy známe její odpověď /jen v ní ještě neumíme číst, vidět v ní skutečnost či si ji vůbec připustit/.  Skutečnou odpověď dostaneme, když se přestaneme bát ptát. Ptát se skutečně - otázkou, jež nemá Proč…protože proč je otázkou nevědomí. Máte-li odvahu, pak se tedy ptejte, protože jen když se ptáme, můžeme získat odpověď… jen se musíte ptát správně. Jak na to? Nepodléhat našeptávačům stínů - to proto, že i v odvážných srdcích může klíčit strach a zaslepovat je zbabělost. Odhodlání jít dál, čelit výzvám, byť jsou obrovské a sebetěžší, nepodléhat marnosti…

Každý máme své otázky, na něž můžeme dostat ve správnou chvíli skutečnou odpověď. Jen musíme sebrat odvahu a stát se pravým statečným. /někteří lidé mluví o své potřebě jít dál, posunout se, ale obávají se odpovědí, i když je touží znát. A o to víc se bojí těch, co mohli by jim odpověď dát, protože umí prohlédnout jejich nejskrytější obavy/. Nikdo vám však nemůže dát odpověď, dokud se opravdu nezeptáte…

Protože jsme si říkali, že jeden z největších darů, který můžeme věnovat někomu druhému, je Čas, věnuji ho nyní teď vám /za vaše přání, podporu, zpětnou vazbu a vaše díky/ – protože mám potřebu se o něj dělit. Chci, abyste měli radost /která nás neskutečně nabíjí/, chci vás pozdravit /abyste věděli, že na vás někdo myslí/ a chci, abyste se na své cestě nezastavovali, i když víte, že cesta duše má daleko větší přesah než jeden lidský život a nebojíte se smrti, když příště se zas v tom svém kole o kousek pootočíte... Nemrhejte ani vteřinou vašeho (současného) času jen tak, život je přeci dar, ať v menším kole či v tom obrovském (a soukolí je třeba otáčet se všemi částmi, byť i těmi nejmenšími). A proto v duchu starého rčení o svícnu a tmě vám posílám pozdravení, úsměv a ve své radosti věnuji své odpovědi tak nějak předem... a vy, až najdete svou odvahu, se můžete ptát zpětně... /čímž si dozajista tu větev podříznu celou :)…ale no tak ať/… Odvahou nikdy nic neztratíte, jen získáte /snahy si je třeba cenit, odvahu vždy ocenit/, protože litovat můžete jen toho, co jste v životě neučinili a ne naopak.

Všem hodně štěstí.

 

 

 

Říkám ti Ano - na to, co se ptáš

a říkám ne, když ptát se odmítáš.

Říkám ano, jak věky věků jdou.

Má odpověď je tvou otázkou.

 

Co bylo - to bylo a bude zas.

Co v prach se obrátilo, to vzal si čas.

Co bude - to bude, i když bylo dřív.

Má odpověď je ti stále na očích.

 

Říkám ti ano, jen odvahu se ptát,

co znak v kůži vrytý může znamenat.

Po všechny časy pořád stejní jsou.

Má odpověď je tvou otázkou.