Safires
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE
Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli
Příběhy
Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka
Články, texty, myšlenky
Jak správně vybrat poradce
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.
∞ SVĚTLEM HVĚZDY ∞
Ohlédnutí za rokem 2017
Pozdrav v závěru roku 2018
Závěrem roku 2019
Konec roku 2020
Pozdravení na konci roku 2021
Rozloučení s rokem 2022
Koncem roku 2023
Přijímání
Marnost je štědrá, usměvavá,
zas nalévá pohár blínu,
a Hloupost jí tleská, mrcha nenažraná,
s Leností plivou jedovou slinu.
Společně hezky plány si kujou
jak otupit víc už tupé stádo.
A slepí, hluší zblble jim poděkujou,
Vrazi se smějí: „Rádo se stalo“.
Přijímáme, co nemusíme
a dáme, co nechcem dávat
a vždycky zaplatíme
těm, co chtějí hrabat.
Svou vlastní leností
dáváme si facky
a zpychlou hloupostí
pod nohy další klacky.
Skáčou jim na špek, na lži a sliby,
ach nevědomost - ta je sladká.
Každý má svoje: „ Já bych, Ty kdybys“…
hlavně mít svý zadní vrátka.
Složitou cestu rádi vyměňují
za jednoduchou pohodlnost,
nechtějí znát Pravdu, a tak ji zatracují,
výsměchem poctí moudrost.
Přijímáme, co není naše
pěkně s ohnutými zády.
Hlas na kolena sražen,
jed nabírá grády.
Nechutí ke změně
sami se zastavíme,
cítit se zhnuseně
tvář ráně nastavíme.
Oni jsou My - to už dávno víme,
tak řeknem si k tomu to svý.
Klidně si sami svůj kříž postavíme,
hřeby jsou naše mlčení.
Kolikrát ještě ohně vzplanou
a pravda v bolesti se spálí?
Kolikrát ještě budem se dívat stranou,
a naříkat, že jsme to zase vzdali?
Přijímáme, co neumíme,
tím vracíme se zpátky
a rány zas posolíme,
náš den je krátký.
Dáváme obvinění,
tím sami viníme se.
Vyhlížíme rozednění,
i když třesem se děsem.
Když oni jsou my a my zas oni,
kdopak je ten, co nám furt škodí?
Kdo tahá nitky jiných, sám je na koni
a za nos nás neustále vodí?
To přece my jsme - sami sobě vrahy,
když zapřem lásku, tlukot srdce.
Padnem ve vlastní pasti, nástrahy,
nůž na sebe berem, už ho máme v ruce…
…
Naděje neumírá,
když ji sami nezabijem
a Hvězda nezhasíná,
nezazní nám requiem.
Tak ksakru snažme se
Pravdě se nevysmějem.
Mluvme i čiňme se,
Marnosti číš s jedem už vůbec nevypijem.
Když chceme, jdeme a milujem… pak skutečně Žijem.