Články, texty, myšlenky

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Jak správně vybrat poradce
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.
∞ SVĚTLEM HVĚZDY ∞
Ohlédnutí za rokem 2017
Pozdrav v závěru roku 2018
Závěrem roku 2019
Konec roku 2020
Pozdravení na konci roku 2021
Rozloučení s rokem 2022
Koncem roku 2023

Myšlenky tvoří náš svět

Zásadní prastaré moudro ovlivňující náš život, bytí i naši cestu. To, jak smýšlíme o druhých, o svém okolí, o událostech v našem životě, ba (právě) o sobě samých… nás velmi ovlivňuje – tvoří naši realitu. My sami jsme totiž stvořiteli svého světa, své cesty. My sami si určujeme, kterým směrem máme jít. Je jen na nás, jak dlouho setrváváme v určité části svého vývoje, svého učení, ve "své čtvrti" - kdy vykročíme dál. Je jen na nás, jaký zvolíme úhel pohledu.

Každý člověk má své světlé i temné stránky, každý z nás má v sobě kus svého „anděla i démona“, ale je jen na každém, kterého z nich ve svém bytí zvolí. Světlo nebo tma? …

Naše volba, naše rozhodnutí. Pokud se nám nedaří, my se motáme v kruzích a nevidíme cestu kupředu, je opět jen na nás, kdy se rozhodneme tohle vše změnit /kdy zavoláme štěstí do našeho života/. Můžeme ho však změnit tím, že otočíme svůj úhel pohledu – změníme své myšlení, tedy sami sebe. „Co vyšleme, se nám vrací, Umění si přát a Skutečné snění“ – jak přesně nám toto učení „náhodou“ zapadá do konceptu tvorby myšlenkou. Chápeme-li skutečně, co znamená Tady a teď, známe svou pravou podstatu a víme, Kdo doopravdy jsme, pak tvoříme. Jsme (sami sobě) tvůrci. Stvořitelé /velkolepých/ činů - svého života i osudu. Pokud jsme dost velcí na to, abychom přestali popírat neexistující náhody a zároveň dostatečně „malí“ na to věřit pohádkám a svým snům, pak není možné minout cíl…

Možná si říkáte, že kdyby to bylo tak jednoduché, činil by tak každý. No… vzhledem k tomu, že většinou lidé mnoho a mnoho hodin prospí, ale nesní, vzhledem k tomu, že tolik, tolik! chtějí, ale nepřejí si, vzhledem k tomu, že mluví, mluví a mluví… ale nesdělují si, a už vůbec si nenaslouchají, nebude to zas až tak úplně prosté. Na druhou stranu vše je o skutečném vnímání, o vlastním odhodlání se pohnout kupředu /možnost volby, naše vůle/, o strachu (či statečnosti)…

Pokud chápeme, jakou má slovo obrovskou váhu a energii, co teprve myšlenka – tvůrce událostí (běžného) dne našeho života. Moc, která pracuje s prazákony přitažlivosti /do života dostáváme to, co potřebujeme, o co žádáme – povětšinou (ale ne vždy) však nevědomky…/ a silou pohyblivosti… /žádná setrvačnost, zvyk, ale čas okamžiku, náhlost změny, spontánní „vyražení dechu“- "náhoda překvapení", co vrací nám krev do žil, život do života/. Skutečně vnímáme srdcem, však myšlenka vytváří události, učení a zkoušky na naší cestě. Tudíž pokud se učíme vnímat správně a procházíme různými křižovatkami v životě, které někdy označujeme jako "těžké rány osudu či nepřízeň, nezdar, nemohoucnost překročit vlastní stín", uvědomme si, prosím, co sami kolem sebe utváříme. Světlo nebo tmu? …

Slova jsou symboly myšlenek, s nimiž umíme pracovat méně či více, podle toho jak dalece jsme si vědomi Skutečnosti. Symboly (a znaky) energie, které mohou být prázdné, anebo naopak velmi mocné /a ony opravdu jsou/. Avšak nemůžeme oddělovat symbol od činu, slovo od skutku, pak by se stalo jen němým shlukem písmen. Nesouzní-li slova s naší podstatou, mluvíme-li jen tak, jak se naučíme, vyčteme, ale nezakusíme, stanou se jen slovy a ztrácí svou (skutečnou) moc. Jsou-li naše myšlenky v rozporu s naším jednáním, vystupováním a určitou formou "naší osobnosti", nalháváme pak něco jenom sami sobě (protože pravdu nelze oklamat), popíráme skutečnost, pak pustne i naše duše…(pak jsme v zastavení).

Převedeme-li negativní myšlení do slovního pojetí – nezvládnu to, nejde to, nemůžu, nedokážu, oni a jen oni mi škodí… a já ne…Stane se… pak opravdu dáme své myšlence váhu a cíl, který nabude skutečných rozměrů. Tma.

Pokud se ale naučíme myšlenkami tvořit pozitivní obraz své přítomnosti (a dobře, tak i malinko budoucnosti:) svět kolem nás se změní – co dříve bylo nemožné, nyní možné je… Co v minulosti překročit–učinit-zvládnout nešlo, to nyní se zvládne lehce, co jsme nemohli, můžeme…Stane se… Světlo.

Proto je odedávna vložena do symbolů slov (a dalších znaků) síla tvůrčí energie myšlenky, proto pokud se naučíme s ní pracovat (a vnímat), můžeme měnit (náš) svět kolem sebe. Skutečně to funguje:) A jestli se ptáte, jak je to možné /jak je možné nahlížet druhým do myšlenek, snů i duše…/, je to proto, že Skutečnost je jen jedna, Jednota je jedna a Celistvost je jedna… Nemožné se stává možným, když najdeme to, co jsme nikdy neztratili…

Buďte tvůrci tedy sami sobě, neobávejte se výsměchu z klišé pozitivního myšlení a uznání pravých hodnot. Klišé je to jen pro ty, kteří svůj střed ještě nenalezli.

Nebojte se přijímat, protože jen tehdy můžete mít.

Vnímejte… protože pak uvidíte zpětnou vazbu, smysl Cesty a dokonalost Kruhu.

Slova přestanou být jen slovy, když nepopřete sami sebe.

Závěrečná otázka je tedy nasnadě – Světlo nebo tma?

P.S. ...a protože opravdu máme vnímání skutečné, dokážeme v slovech kódovat obrovské množství energie, rozkládat a skládat znovu tyto smysluplné symboly, chápeme, že pro pohyb vpřed potřebujeme mít "mysl i srdce otevřené" – mysl vnímavou a srdce tlukoucí, chápeme sílu radosti. Radosti z pochopení, z bumerangů:), ze skutečné tvořivé práce, z života samého. Kdo tuto radost v sobě probudí, září sobě i druhým na míle daleko, netone ve tmě nevědomí, ale ve světle si hraje jak je mu libo na mnoha polích současně…

A to nám jde vskutku bravurně ;)