Články, texty, myšlenky

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Jak správně vybrat poradce
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.
∞ SVĚTLEM HVĚZDY ∞
Ohlédnutí za rokem 2017
Pozdrav v závěru roku 2018
Závěrem roku 2019
Konec roku 2020
Pozdravení na konci roku 2021
Rozloučení s rokem 2022
Koncem roku 2023
Nádechem v novém roce (r.2024)

Rozloučení s rokem 2022

Jako všechny ty roky předešlé, i letos nezapomínám pozdravit své přátele, spřízněné duše, známé i neznámé, kolemjdoucí či i jen ty čekající, zda nějaké to slůvko v závěru roku na těchto zapadlých a zaprášených stránkách přibude. A ano :) Přibude.

I v tomto roce – zvláštním to roce 2022, prověřující vztahy všeho druhu, které vnesla nám magie čísel se zdvojenými dvojkami a smetla vše, co vratké zdivo již mělo, či jeho základy už z podstaty byly poničeny, nebo naopak posílila soudržnost ryzí, pravou a nezkaženou, - i v tomto roce nezapomínám v kouzelný štědrý čas vložit energii Slova a vyslat ke hvězdám Co bylo, Co je, Co bude…

A však jako vždy má slova nejsou líbivá a jasná a na první dobrou zřetelná, ale klíčem a hádankou jest každá hláska, každý obrat, neb tohle jsem já a jinak to neumím:) Však na chvilku nechte mysl stranou a otevřete více svá srdce, ať můžete vidět v tento zvláštní čas návratu Světla alespoň na malou chvíli Skutečnost takovou, jaká je, protože „Správně vidíme jen srdcem“.

Uplynulý rok byl naplněn strachem a bolestí, nevědomostí a manipulací, světové události šířily vlnu temnoty rychle a neomylně jako otrávený šíp zasahující svůj cíl. Vše jako důsledek prověření roku předešlého, promarněnou šancí lidské současnosti. A přesto. Přesto i v době temného pádu lidství můžeme vidět laskavou krásu lidské duše, radost a upřímnost, světlo, lásku. Každou pomocnou rukou, každým úsměvem, každým krokem v utrpení, kdy je člověk sám ve své bolesti a bažině smutku tak ponořen, že už nemůže dál, a přesto začne dělat kroky směrem ke světlu, k životu… to vše stojí za hlubokou poklonu, za obdiv a upřímnou úctu a já skládám ji k vašim nohám a ze srdce Děkuji za vaši píli a úsilí, za tu velkou odvahu, kterou jste museli ze sebe dát, překročit své stíny, minulost a začít se dívat dopředu. To vše stojí za to ocenit.

Můj obdiv všem čestným duším, které pokořily svůj strach a přestaly žít v minulosti, nechaly dohořet již staré, zbořené a nefunkční vztahy, práce, majetky.

Můj obdiv všem statečným, kteří rozhodli se bojovat s nemocí, se stíny kolem sebe i v sobě.

Můj obdiv všem moudrým, kteří opustili a odpustili staré křivdy, čerstvé rány na duši i těle, kteří odpustili sami sobě i všem, kteří zavřeli jejich srdce.

Můj obdiv všem zralým, kteří přestali vinit viníky, přestali vinit sebe, přestali být obětí a již více si nenechali ubližovat.

Můj obdiv všem.

Jste stateční, lidé dobrého srdce, a každému, kdo nese své světlo v této temné době je potřeba řici: „Děkuji, že jsi“. Zastavte se chviličku, jen na docela malou chvíli, zavřete oči, hluboce se nadechněte a vydechněte, další nádech a výdech, a představte si, že hledíte sami na sebe – naproti sebe máte přesně takového člověka, který je vaší věrnou kopií, vaše totální podoba. Je to váš nejlepší přítel, ryzí bytost, vaše skutečné Já a jemu řekněte: „Děkuji, že jsi“…

Rok nadcházející je rok Učitele, přijdou nové možnosti, nové učení a na každém z nás je, jak jakoukoliv, byť i drobnou, nebo naopak obří, výzvu přijme a co z ní vlastně vytěží. Ne nemůžu říct: „A nyní bude již krásně a růžově“. Dobře již víte, že cesta duše učí se z těžkosti a utrpení, jak pojme každý krok a každý klacek na své cestě, tak daří se jí v učení dál. Jako lidské společenství jsme již přešli vrchol hory a náš směr je nyní v pádu, však přesto na každém lidském skutku, lidské dobrotě a pochopení, nezištné pomoci a laskavosti srdce nesmírně záleží, protože co bude zítra, tvoříme Nyní. Věřte svému srdci a svou duši opatrujte jako nejvěrnějšího přítele, naslouchejte sami sobě, skutečnému já, bez potřeby soudit a odsuzovat, bez potřeby vlastnit a ovládat, bez potřeby soupeřit a srovnávat. Čas učení přichází.

S láskou

Any

Přešla už léta, kdy hořely hvězdy

a soumrak právě pohltil čas.

Však slyším ty písně, co osvítí cesty

a slunce znovu vyjde nám zas.

Život nám běží ze Zlaté hory

a den již zemřel – truchlíme teď.

Však vidím ten plamen, co pohltí tvory,

co v temnotě rostou, pak zboříme zeď.

Ve tmě jsme slabí, slepí a hluší,

klesáme žalem, každý den níž.

Však cítím ten příboj, co burácí duší,

vím to a vím, že ty to též víš.

Slyš mou píseň, prosím, už slyš…