Články, texty, myšlenky

Příběhy

Světlem hvězdy

Znám tě, neb nahlížím do tvých snů

a našlapuji po nich tak lehce.

Znám tě již od počátku prvních dnů

a znát budu až vyschne pramen řece.

Ptáš se, co je to s lidem, jimž oheň jsi dal,

ptáš se, proč smrti otevřeli dveře.

Kde kdysi radost, nyní jenom žal

a bratr bratru v hněvu k nedůvěře.

Viděl jsi hvězdu, z níž přecházel tě zrak,

ta hvězda jasným světlem plála.

V proroctví psáno, že pannu následuje drak,

ve jméně klíč, však jen panna jméno hvězdy znala.

Hledáš svou cestu, po níž kráčíš celé věky,

však rozumem držíš se tak zpátky.

Hledáš svou cestu – přitom v srdci správný tok je řeky,

jen naslouchat jeho hlasu, pak pomine tma a den nebude krátký.

Máš sílu, která mocí zvedne obří vlny,

když světlem hvězdy ukážeš směr smíru.

Máš sílu, jež lékem je na bolest, nářek, v duších trny,

když rozsvítíš své světlo, pak jeho, její - všech. Bez rozdílů.

Znám tě, neb nahlížím do tvých snů

a našlapuji po nich tak lehce.

Znám tvou duši od počátku prvních dnů

a znát budu, neb vidím až do hloubi tvého srdce.